Mini povídky pro znuděné trampy - Věříš na Múzy?
Tabasco se ráno probudil těsně před východem slunce. Ležel v orosené trávě na lesním palouku a nějak si neuvědomoval, jak se tam vlastně dostal, když usínal u praskajícího ohně vedle kamarádů. Jenže nedostal ani možnost ani prostor pro přemýšlení, protože se v jeho zorném poli objevilo něco, co jeho mysl zaměstnalo daleko více. Pomalu, ladným téměř kočičím krokem k němu přicházela jakási bytost. Už z dálky bylo poznat, že se jedná o osobu ženského pohlaví. S dlouhými mírně nazrzlými vlasy si pohrával teplý vánek a šaty z lehoulinké látky jakoby hladily její drobné tělo. Své jiskřící smaragdové oči upírala na pololežícího muže, jenž byl v mírné euforii, a usmívala se takovým zvláštním způsobem. Běhal z toho mráz po zádech. Tabasco si protřel oči rukama, mokrýma od ranní rosy. Snad aby se přesvědčil, že opravdu nesní, ale ona tam byla stále. Skutečná, tak jako zem, po které došla až k němu. Klekla si vedle něj a pravou rukou ho pohladila po tváři, na které mu po dvoudenním vandru začalo rašit strniště. Sotva polknul. Nezmohl se ani na to, aby se zeptal, co je vlastně zač, ale ona jakoby vytušila jeho němou otázku. Vykouzlila takový úsměv, až odhalila dvě řady dokonale bílých zubů a naklonila se k jeho uchu.
"Věříš na múzy, Tabasco?" rozezněl se mu v hlavě jemně zvonivý hlas. Než stačil zareagovat, hleděl zblízka do uhrančivých tmavě zelených očí, které jakoby viděly až do hlouby jeho trampské duše. Dívka se přiblížila až skoro na dotyk Tabascových rtů. Tak blízko, že mohl na tváři cítit její teplý dech. Dělil je od sebe pouhý milimetr, když se slunce vyhouplo nad hory a první sluneční paprsky se dotkly dívčina těla. V očích se jí mihlo zklamání, ale úsměv z tváře nezmizel. Zato ona se postupně rozplynula, jako kdyby tam snad nikdy nebyla. V momentě kdy Tabascovi zasvítilo slunce do očí, vymrštil se do sedu u ohniště ve svém spacáku, jako by se právě probudil z noční můry. Kamarádi na něj mírně v šoku hleděli, vylekáni jeho náhlým probuzením.
„Bodnul tě komár do zadku, či co?“ optal se ho zvesela Miki. Měl tak dobrou náladu, že během chvilky zapomněl i na to, že leknutím málem vyklopil do ohně celý svůj oběd. Tabasco si prohrábl vlasy, uvědomujíc si, že to byl pouho pouhý sen. Když se pak po poledni všichni zvedli, zabalení a připravení na odchod, otočil se Tabasco na Kuličku, která na něj promluvila.
„Věříš na múzy, Tabasco?“
...
(Snovačka, 1. 10. 2011 22:38)