Anděl strážný
18. 5. 2008
Zemřeli mi rodiče,
zůstala jsem sama.
Dala jsem se na cestu,
nejsem tady doma.
V pyžamu brouzdám se ulicemi,
poddávám se myšlenkám.
Po rodině stýská se mi,
jdu furt rovně, nevím kam.
Lidi otáčí se na mě,
myslí, že jsem blázen.
Já se dívám do země,
můj život je zmařen.
Už vím kam mám namířeno,
usměji se sladce.
Sbírám naděj poztrácenou,
zas uvidím otce.
Uvidím i maminku,
moc se na ni těším.
Počkejte jen chvilinku,
už za vámi běžím.
Přidala jsem do kroku,
z městské cesty sešla.
Čekala jsem půl roku,
než jsem na to přišla.
S úsměvem se blížím k mostu,
že mě voláš nevnímám.
Běžíš za mnou k tomu místu,
já si tě však nevšímám.
Neznám tě a nevím, kdo jsi,
přesto mě chceš zastavit.
Voláš moje jméno: „Lucy!“
snažíš se mě zachránit.
Já se ale nezastavím,
nemám proč už dále žít.
Před zábradlí se postavím,
nechci už na světě být.
Přelézám ho, skáču dolů,
vidím svoji rodinu.
Sedí u rodinného stolu,
jdu k nim v tuto hodinu.
Padám k vodě nespoutána,
ty mě ale chytáš.
Sebevražda mi není přána,
nahoru mě taháš.
Křičím: „Pusť mě, nech mě být.“
Ty však kroutíš hlavou.
Říkáš: „Nenechám tě jít.“
Opouštíš tu řeku tmavou.
Držíš mě v svém náručí,
neseš mě pryč z toho místa.
Dívám se ti do očí,
kdo jsi? Nejsem si tím jistá.
Jeden pohled ale stačí,
je tak vzácný, je tak vážný.
Vše se v tvojich očích zračí,
Říkají: „Jsem tvůj anděl strážný.“
Komentáře
Přehled komentářů
tak tuhle básničku úplně žeru... je úžesná.... krásná.... :-* jsi moje šikulka
*nadšená*
(Jeanne, 21. 5. 2008 12:15)krásné krásné krsáné...^^ je to něco úplně jiného číst to na tady blogu, než v obyčejném wordu... *spokojená*
:-D
(Lenšulka, 23. 5. 2008 14:38)